V kontrolním hlášení se nachází celá řada nástrah a minových polí, která nejsou příliš diskutována. V tomto druhém díle miniseriálu o kontrolním hlášení se budeme zabývat Evidenčním číslem, Limitem 10 000 na jednotlivá plnění a Daňovým identifikačním číslem.

Začněme Evidenčním číslem.

Evidenční číslo

Je to údaj, který se uvádí ve všech položkových sekcích.  Daňová správa o něm píše takto:

Do kolonky „Evidenční číslo daňového dokladu“ („Ev. číslo daňového dokladu“) poskytovatel i příjemce plnění (dodavatel, odběratel) uvádějí shodné údaje, tj. číslo daňového dokladu uvedené poskytovatelem (dodavatelem) na daňovém dokladu při jeho vydání!

Z pohledu dodavatele vytvářejícího „Ev. číslo daňového dokladu“ je vhodné používat především alfanumerické znaky, je však možné používat i speciální znaky (omezení znaků stanoveno v rámci popisu technické struktury formuláře kontrolního hlášení, dostupné na www.daneelektronicky.cz nebo na Internetu FS ČR).

 Z pohledu odběratele přebírajícího daňový doklad je potřeba pro účely kontrolního hlášení zachytit Ev. číslo daňového dokladu“ co nejpřesněji tak, jak je uvedeno na daňovém dokladu. Minimálně však musí být zachovány alfanumerické znaky ve správném pořadí shodně, jak jsou uvedeny na daňovém dokladu.

Tedy pokud Váš dodavatel uvádí na došlé faktuře údaj jako „Faktura číslo: FV1520151132/15“, či něco podobného, tak v kontrolním hlášení se vykazuje tento údaj. Je to údaj, který doposud nebyl k ničemu potřebný a proto se nijak neevidoval. Účetní a ekonomické programy, doposud ani neumožnovaly takový údaj zadávat. Jak je ale vidět, nevystačíme si pouze s variabilním symbolem (který je evidenčnímu číslu nejvíce podobný). Ujistěte se, že Vás dodavatel SW provedl příslušné programové úpravy a dovolí Vám Evidenční číslo do systému zadávat.

Jak Evidenčním číslo ukotveno v legislativě. V aktuálním zákoně o DPH se o náležitostech daňového dokladu píše v §29 odst.1) písm. e). Nicméně  píše se tam pouze to, že náležitostí daňové dokladu je „evidenční číslo daňového dokladu“. Ale nepíše se tam jak má vypadat. Dá se dovodit, že by to mělo být takové číslo, podle kterého by ten, kdo doklad vystavil, měl tento bez problému dohledat. Takovou definici ale splňuje i variabilní symbol. Variabilní symbol firmy používají k tomu, aby byly schopné dohledat platbu. Tedy i variabilní symbol je unikátní identifikací dokladu. Faktoring, nebo obecně postoupení pohledávky, to celé může trošku zkomplikovat, ale pokud se bavíme o daňových dokladech, tak se dá říct, že i variabilní symbol může výt evidenčním číslem dle dikce zákona.

České kontrolní hlášení se v mnoha věcech inspirovalo slovenským kontrolním výkazem a převzalo od něj i použití evidenčního čísla. Na Slovensku ale úředníci přímo v metodických pokynech uvedli, že pokud faktura přímo neobsahuje položku Evidenční číslo, má se vykázat s variabilním symbolem. Což velmi rychle vedlo k tomu, že jakákoliv podivná a dlouhá čísla z faktur zmizela. Zákazníci vztekle telefonovali do firem dodavatelů a vyhrožovali jim, že pokud nepřestanou tisknout ty divná čísla na své faktury, tak začnou nakupovat od někoho, kdo má víc rozumu. A dodavatelé se velmi rychle přizpůsobovali. Všechna ta „FO-152519-A4019/15b“ velmi rychle mizela. Buď úplně a zůstal pouze variabilní symbol, nebo se na fakturách objevovala položka „Evidenční číslo:“, ale za ní se objevil znovu variabilní symbol. Jiné evidenční číslo než variabilní symbol používají zpravidla pouze velké firmy, kterým nikdo nebude mluvit do toho, jak mají vypadat jejich faktury. Energetici, velké řetězce nebo telco operátoři.

I když, jak to vypadá, se české úřady snaží takový postup brzdit, tak očekávám stejný vývoj i u nás. Už teď jsou běžné faktury, které obsahují jak variabilní symbol, tak i položku jako „Faktura číslo“, nebo „Daňový doklad číslo:“, za kterými je uvedeno to stejné co je ve variabilním symbolu. Tato praxe se téměř jistě bude dále rozšiřovat. Možná by bylo dobré se na to připravit a zvážit, co vlastně na svých fakturách tisknete. Pokud tisknete i nějaká interní označení typu „FV12315548“ rozdílná od variabilního symbolu, tak je pravděpodobné, že na Vás zákazníci budou tlačit, ať je tam netisknete. Pokud podobu faktur změníte už předem, tak to jistě ocení.

Ono je totiž opravdu pracné ty dlouhé řetězce opisovat, nehledě na to, že při takovém opisování vznikne nemálo chyb. Není jednoduché odlišit nulu a velké „O“, pomlčku a mínus, nebo třeba jedničku a malé „l“. I při opisování variabilních symbolů vznikají chyby. A to jde jenom o maximálně 10 znaků, které obsahují jenom čísla. Teď půjde o opisování něčeho, co podle úředníků může mít i 60 znaků (ale popravdě bývá to maximálně 20-30 znaků) a může obsahovat čísla, písmena i zvláštní znaky. Pokud při opisování vznikne chyba, tak problém mají obě strany. Plnění se navzájem nespárují a obě dvě strany (jak dodavatel, tak odběratel) dostanou výzvu k ověření správnosti podaného hlášení. Vyzvu na kterou musí reagovat do 5 kalendářních dnů. Pokud nestihnete zareagovat, tak zaplatíte 30 000 i když Vaše kontrolní hlášení bude zcela správné a včas podané. Je i ve Vašem zájmu, aby Vaši zákazníci správně vykázali evidenční čísla z Vašich faktur. Pokud budou dělat chyby, budete mít problémy i Vy. Snažte se jim tedy zjednodušit život.

Celá záležitost je ale komplikovanější. Je potřeba věnovat zvláštní pozornost splátkovým a platebním kalendářům. U těchto je daňovým dokladem samotný splátkový kalendář a je tedy nutné vykazovat s číslem tohoto splátkového kalendáře. Tedy nikoliv s variabilním symbolem splátky leasingu, nebo splátkového kalendáře záloh na energie, ale opravdu s číslem splátkového kalendáře. Což je také údaj, který jste nikdy do svého ekonomického sw nenapsali a teď Vám bude chybět. Pokud Váš systém dovolují nějakou formu evidence splátkových/leasingových kalendářů, ujistěte se, že Váš dodavatel SW provedl příslušné úpravy a může k jednotlivým splátkám toto číslo splátkového kalendáře zapsat a později s tímto číslem vykázat v kontrolním hlášení.

A je to ještě složitější. Pokud máte splátkové kalendáře v cizí měně (s českou DPH), tak Vám na každou splátku přijde zvláštní doklad s přepočtem cizí měny na české koruny. Nenárokujete tedy na základě splátkového kalendáře, ale na základě těchto dokladů. Pokud bude Vaše leasingovka příčetná, tak tyto doklady bude posílat se stejným číslem, jako má splátkový kalendář. Potom stačí zkontrolovat číslo splátkového kalendáře (viz.předchozí odstavec). Pokud bude příčetná o něco méně, tak Vám nezbyde než opravit každou jednotlivou splátku podle toho, co Vám pošle každý měsíc.

Se splátkovými kalendáři je ještě další problém. Týká se zejména splátkových kalendářů, jejichž splátky končí složené zálohy. Jedná se platby záloh za energie. Elektřina, plyn. Na splátkových kalendářích je sice napsané, že slouží jako daňový doklad jenom v případě, že platíte v souladu se splátkovým kalendářem, ale doposud se to moc vážně nebralo. Nebo alespoň nekontrolovalo. Teď je ale ten správný čas to začít brát vážně. Tyto platby totiž dodavatel zdaní až v okamžiku, kdy mu přijdou na účet. Tedy pokud máte na splátkovém kalendáři splatnost 25.3. a zaplatíte až 2.4., tak raději ani nezkoušejte si uplatnit nárok na odpočet daně v březnovém přiznání k DPH a kontrolním hlášení. Váš dodavatel toto plnění totiž na výstupu vykáže až v dubnu a správci daně se nespojí  Váš nárok s dodavatelovou povinností a máte velký problém. Tak jako tak budete muset podat dodatečné přiznání v kterém si tento snížíte, doplatit DPH (případně pokutu a penále) a podat následné kontrolní hlášení. Pokud tedy zaplatíte takovou splátku pozdě, přeúčtujte na faktuře došlé 343 na časové rozlišení a  nevykazujte ani v přiznání k DPH, ani v kontrolním hlášení. Po zaplacení si u dodavatele vyžádejte zvláštní doklad o přijetí platby a na základě něho si uplatněte nárok v období na něm uvedeném. Na tomto dokladu pak budete účtovat 343 proti časovému rozlišení, kam jste daň zaúčtovali při účtování splátky.

Limit 10 000 na kontrolním hlášení

V kontrolním hlášení se jak na výstupu (sekce A.4 – A.5), tak na vstupu (sekce B.2-B.3) vykazuje v závislosti na hodnotě plnění (základ+daň). Úředníci si dali docela dost práce s tím vysvětlit, jak se ten limit vlastně určí. Hned v několika dlouhých odstavcích vysvětlují, jak se pozná, že je něčeho víc než 10 000,-

Přímo na formuláři kontrolního hlášení se sice mluví o „hodnotě plnění“, ale v informacích k vyplnění se z tohoto vcelku pochopitelného pojmu najednou stává mnohem méně pochopitelný termín „Celková hodnota dokladu“, který je definován dost mlhavě. V oněch informacích se o limitu dočteme:

…kde součet hodnot všech plnění nebo přijatých úplat vykazovaných na daňovém dokladu přesahuje hodnotu 10.000,- Kč včetně daně (= celková hodnota daňového dokladu v součtu včetně daně přesahuje stanovený limit – bez ohledu na režim DPH dotčených plnění

Bližší případové vysvětlení pro stanovení limitu k části A.4. KH – v součtu včetně daně se posuzuje daňový doklad jako celek

Případ 1.: Uskutečněná plnění v režimu přenesení daňové povinnosti (§ 92a a násl. zákona o DPH) – uvedená na dokladu spolu s plněními ve standardním režimu DPH – se sice vykazují v části A.1. KH, avšak vstupují rovněž do součtu plnění z konkrétního daňového dokladu – pro stanovení předmětného limitu.

Případ 2.: Obdobně do součtu pro stanovení limitu vstupují také osvobozená plnění (nebo, která nejsou předmětem daně apod.) uváděná na daňovém dokladu spolu se zdanitelnými plněními podle § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH.

Z čehož lze dovodit, že limit 10 000 není určen samotnou hodnotou plnění, ale pravidla jsou mnohem složitější. Do vyhodnocení vstupují i další věci. Další zdanitelná plnění uvedená na dokladu.

Pokud tedy fakturujete 150 000 za notebooky a 200 korun za počítačovou myš, tak se 150 000 vykáže v sekci A.1 (přenesená daňová povinnost v Česku) a 200 Kč za počítačovou myš se vykáže v sekci A.4 (plnění nad 10 000). I když oněch 200 Kč zrovna nevypadá, že by to bylo víc, než 10 000

Stejně tak pokud fakturujete 10 000 za nájem osvobozený od daně a o tomu 100 Kč za administrativní poplatek (zdaněný základní sazbou daně) , tak samotných 10 000 za osvobozený nájem se nikde v kontrolním hlášení neuvádí, ale 100 kč za administrativní poplatek bude vykázáno v sekci A.4 (plnění nad 10 000). I když by hodně lidí řeklo, že 100 je méně než 10 000.

Zajímavé je to u plnění, která vůbec nejsou předmětem daně. Tedy pokud přefakturujete škodu (což je plnění, které se neuvádí vůbec nikam, jde úplně mimo DPH a přiznání k DPH) ve výší 50 000 a k tomu na stejné faktuře i administrativní poplatek 50 korun plus daň, tak i těch 50 korun musíte vykázat v sekci určené pro plnění nad 10 000. Člověk, který tento systém vymyslel nad ním musel opravdu hodně dlouho hloubat. Protože něco tak nelogického se za 5 minut vymyslet nedá.

A samozřejmě. Z tohoto pravidla jsou další výjimky.

U splátkových kalendářů se nevyhodnocuje hodnota jednotlivé splátky, ale celková hodnot splátkového kalendáře. Tedy pokud platíte měsíční zálohu na energie 3 000 v rámci splátkového kalendáře, roční splátkový kalendář je tedy na 12 x 3 000 = 36 000, tak každá jednotlivá třítisícová splátka se bude vykazovat v sekci B.2 určené pro doklady nad 10 000.

Stejné je to i u leasingů. Pokud je celková hodnota leasingu třeba 350 000, tak i poslední splátka ve výši 1 500 se bude vykazovat v položkové sekci nad 10 00.

Další výjimky mají opravné doklady dle §44 (opravné doklady vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení). Ty se vykazují v sekcích nad 10 000,- vždy bez ohledu na jejich hodnotu.

Další výjimkou jsou plnění na základě §89 a §90. Jedná se zdanění obchodní marže. Cestovní kancelář a prodej použitého zboží. Tady je problematika natolik složitá, že ji rozvedu v dalším díle miniseriálu o kontrolním hlášení.

Daňová identifikační čísla

U položkových plnění se vykazuje včetně daňových identifikačních čísel. Většinou to není problém, ale ne vždy. Na vstupu (u Vašich dodavatelů) Vám mohou  DIČ chybět. Nebyly prozatím k ničemu potřeba. Nikde se nevykazovaly. Tedy krom DIČ uváděných ve Výpisu z evidence. Tam se uvádí DIČ českých dodavatelů, kteří na Vás přenesli povinnost danit. Bylo by dobré si v systému zkontrolovat, jestli evidujete i DIČ dodavatelů. Systém to pravděpodobně umožňovat bude, ale vzhledem k tomu, že jste je doposud příliš nepotřebovaly, tak nemusí být až tak úplně v pořádku. V oddíle kontrolního hlášení, kde se vykazuje daň na vstupu je dodavatelem vždy plátce DPH. Není tedy žádný zásadní problém jejich DIČ dohledat z veřejně dostupných zdrojů.

Větší problém je u Vašich odběratelů. Tedy sekce A.4. Tady se totiž nevykazují jenom DIČ plátců DPH, ale DIČ osob povinných k dani. Tedy i (zjednodušeně) firem neplátců DPH.  Malí živnostníci své DIČ (které mají ve formátu CZ+rodné číslo) zpravidla nikde neuvádí.  Na objednávku často uvádí jen své IČ (aby si fakturu mohli dát do účetnictví), ale DIČ nikoliv. Samozřejmě neexistuje žádný veřejně dostupný rejstřík, kde by se jejich DIČ dalo dohledat. Není ani v Rejstříku Ekonomických Subjektů v Aresu. Nepovedlo se mi najít způsob, jak takové DIČ dohledat, nebo ověřit.

Nicméně vykázat s jejich DIČ potřebujete. Pokud DIČ nebudete znát, tak plnění budete muset vykázat v součtové sekci, stejně jako všechna ostatní  plnění, která máte vůči nepovinným osobám –občanům.

Při párování kontrolního hlášení na to správce daně hned nepřijde, protože neplátce DPH si proti Vám nárok neuplatní. Ale takový stav bude trvat jenom do okamžiku, kdy se z malého živnostníka neplátce stane malý živnostník plátce. A to se může stát velmi rychle. Limit je dnes 1 000 000,- za nejdéle 12 předchozích měsíců. Tedy velmi zhruba 80 000 měsíčně. Pokud se z takového neplátce stane plátce, tak si může uplatnit nárok ze všech plnění na vstupu za období 12 měsíců před registraci. Bude si je nárokovat v přiznání k DPH a uvede je i v kontrolním hlášení. A vyje tam nebudete mít na vstupu. A máte problém.

Informace k vyplnění kontrolní hlášení o sekci na výstupu hovoří následující:

DIČ odběratele (kód státu a kmenová část) – povinná položka (uvede se DIČ pro účely DPH, v případě neplátců nebo právnických osob nepovinných k dani – DIČ podle daňového řádu, § 130 DŘ). Pozn.: Ve speciálních případech, pokud nemá odběratel tuzemské DIČ, uvede se plnění do části A5 kontrolního hlášení bez ohledu na limit (např. osoba povinná k dani neusazená v tuzemsku, zahraniční osoby: může jít o speciální případy, kdy se místo plnění nachází v tuzemsku – např. služba přepravy osob po tuzemském území, dodání zboží bez přepravy na tuzemském území aj.).  Nebo rovněž může jít o případy, kdy odběratel nesdělí své DIČ a má se za to, že vystupuje jako fyzická osoba nepovinná k dani.

Člověka by napadlo, že by u malých živnostníků neplátců, kteří nesdělili své DIČ by šlo využít výše uvedenou zvýrazněnou citaci. Tedy že budeme mít za to, že se zákazník vystupuje jako fyzická osoba nepovinná k dani. Jenže ta myšlenka vydrží jen do okamžiku, než si uvědomíme, že na faktuře je pravděpodobně vytištěno IČ zákazníka. Protože to nám nahlásil již někdy v minulosti a máme ho v systému. Těžko pak budeme tvrdit, že jsme „měli za to“, že zákazník vystupuje jako fyzická osoba, když jsme mu na fakturu vytiskly jeho IČ.

Je tedy opravdu nutné DIČ malých živnostníků-neplátců DPH zjišťovat. Alespoň u plnění nad 10 000.

V příští částí si řekneme něco o komplikacích s určením Data povinnosti přiznat daň, vykazování při krácení nároku poměrem, nebo o zvláštních režimech dle §89 a §90.

Odkaz na web finanční správy se studijním materiálem.

Další články ke kontrolnímu hlášení

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Dobropis

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Self Billing

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Díl III.

Jak se neutopit v kontrolním hlášení – Díl I.